Le lastre di marmo sono due parti e si riferiscono all’anno 128. Già da sei anni i romani costruivano nel nord dell’Inghilterra il Vallo di Adriano, una fortificazione lunga più di cento chilometri.

Da essi apprendiamo che il 1° gennaio 128 Adriano ricevette il titolo di padre della patria, cioè pater patriae, e sua moglie Sabina il titolo di Augusto. L’imperatore avrebbe dato in cambio del denaro al popolo, come è scritto sulle tavolette.

Další záznam je o Hadriánově cestě do Afriky z 11. dubna roku 128. Hadrián hodně cestoval. Do Říma se tehdy vrátil v létě, a pak měl hned na programu cestu do Athén, ale ještě před odjezdem se v Římě – možná 11. srpna, což bylo sedmnácté výročí jeho vlády – zúčastnil zasvěcení jedné budovy. Podle archeologů to mohl být buď Pantheon, nebo – a to je pravděpodobnější – monumentální chrám Venuše a Romy, ochránkyně Říma. Oba chrámy byly velice významné.

Pantheon stojí dodnes. Hadrián ho dal přestavět po požáru. Je to kruhový chrám s obrovskou kupolí o průměru přes 43 metrů z římského betonu, je známý i z filmů jako Andělé a démoni, pokračování Šifry mistra Leonarda podle Dana Browna. Je tam pohřbený malíř Raffael.

Chrám Venuše a Romy byl největší v Římě, dlouhý přes 100 metrů a široký přes 50 metrů. Hadrián byl velký stavitel a „přestavovatel“. A například jeho vila u Tivoli nedaleko Říma je na seznamu UNESCO.

Ostijské anály

Jak vysvětlil ředitel archeologického parku v Ostii Alessandro D´Alessio, nález dvou mramorových zlomků je vedle antických historiků dalším zdrojem informací. Dokresluje také význam starověké Ostie. Býval to hlavní římský přístav, bohaté obchodní město, stavělo se tam z mramoru, což nebylo zvykem. Nacházelo se tam divadlo pro čtyři tisíce lidí, lázně, školy, chrámy a také synagoga, která sloužila do 5. století a patří k nejstarším na světě.

Zmíněné zlomky jsou další část takzvaných ostijských análů. Latinsky se tomu říká fasti. A byla to jakási kronika tesaná do mramoru. Fasti bývaly na veřejných místech, fórech nebo chrámech. Části ostijských análů našli archeologové už v minulém století, začátkem čtyřicátých let, koncem šedesátých a nyní. S radostí zjistili, že jeden z nově nalezených dílů přesně pasuje k tomu, který našli už dříve.

V Ostii za záznamy zodpovídala tamní nejvyšší duchovní autorita, což byl pontifex Volcani – ochráncem Ostie byl bůh Vulkán, měli tam Vulkánův chrám.

S tesáním kronik do mramoru ale časem přestali. Souviselo to s rozšířením křesťanství, mramorové desky s nápisy poté využívali jako stavební materiál.

Ostia byla římský přístav, u moře už ale neleží, protože ustoupilo o tři kilometry. V antice byla Ostia u ústí Tibery, dnes je prakticky součástí římské aglomerace. Za Hadriána město vzkvétalo, pak se na něj zapomnělo. A to až do 19. století, z té doby jsou první vykopávky z Ostie. A jak vidíme, stále je to bohaté a slibné naleziště.

Elena Berkova

Condividi su Facebook

Condividi su Twitter

Condividi su LinkedIn

Per stampare

Copia l’indirizzo URL

Indirizzo abbreviato





Copia negli appunti

Chiudere